“V Africe bychom přežili!”

Mistr lukos­třelec zvládl kon­stant­ní, koor­di­no­va­nou sek­ven­ci pohy­bů. Jeho základ­ní vlast­nos­ti: dušev­ní síla, vytrva­lost a schop­nost sous­tře­dit se na daný okamžik. Tým P&K Flo­o­ring­group při­nesl na let­ní pár­ty 2020 mno­hem více: pohost­in­nost a zába­vu!

Za nej­lepší­ho poča­sí a dob­ré nála­dy se pět týmů plouži­lo po úzkých stez­kách hus­tým lesem lukos­třelecké drá­hy. V dopro­vo­du lučišt­ní­ků z Marks­men’s Guild 3D, Back­nang a vyba­ve­ni reflex­ní­mi luky Take­Down, chrá­niči paží a prs­tů se vyd­a­li na lov pěno­vé zvěře a bodů.

Pou­ze tři poku­sy, tedy tři šípy, měl kaž­dý účast­ník na kaž­dém sta­noviš­ti zasáhn­out kry­su, divočá­ka nebo vlka. Správ­ně se post­avit — sevřít šíp — uch­o­pit luk a těti­vu — sous­tře­dit se — vizua­lizo­vat — sun­dat těti­vu — ukot­vit těti­vu ruky — uvol­nit — zasáhn­out v lepším pří­pa­dě (prv­ním šípem) — v nejhorším pří­pa­dě (tři­krát) min­out a pak pracně hle­dat šípy v trni­tém podros­tu.

“No, v Afri­ce bychom přeži­li!” říká spo­ko­jeně Fabi­an Dieders­dor­fer. Jeho prv­ní šíp s jis­to­tou zasáh­ne nosor­ožce. Spe­ciální výz­va a fak­tor zába­vy: sedět vyso­ko na (dře­vě­ném) koni v sed­le a mířit na pěno­vé­ho krá­lí­č­ka. Ne, nes­lyše­li jste žád­né indiáns­ké vytí, i když jed­no nebo druhé si prav­dě­po­d­ob­ně při­pa­da­lo jako Vin­ne­tou. Občas se však lesem roz­léhal kolek­tiv­ní jásot a zvo­ni­vý smích Tiny Itter­mann.

“Moc se mi líbil pobyt v pří­ro­dě a kom­bi­nace turis­tiky a lukos­třel­by,” říká Franz Tin­gler. Tho­mas Dieders­dor­fer také považ­oval za vzrušu­jí­cí a při­taž­li­vé pro­chá­zet se hus­tým lesem a spa­třit další cíl mezi stro­my a podros­tem. “Byla to vel­ká zába­va a říka­la jsem si, že je fajn být pohro­ma­dě s týmem a lépe poz­nat své kolegy,” řek­la Ramo­na Käfero­vá.

Jed­na­tel spo­leč­nos­ti Heinz Knau­se­der je s úspěš­nou akcí spo­ko­jen: “Všich­ni byli nadše­ni, a to jak při lukos­třel­bě, tak při nás­led­né akci v Tapas Baru.” Deli­kát­ní vína a vytří­bená 4chodová menu se podá­va­la v nobles­ní španěls­ké restau­ra­ci “Tene­ria” ve Waib­lin­genu. Ve stře­do­mořs­ké atmos­fé­ře a útul­né atmos­fé­ře kole­go­vé hod­ova­li až do brz­kých ran­ních hodin a už plá­n­o­va­li další let­ní pár­ty.
V ten­to den všich­ni odchá­ze­li domů jako vítě­zo­vé.

​